BLOG JE V REKONSTRUKCI. OMLOUVÁM SE ZA PŘÍPADNÉ NEFUNKČNOSTI A ZMATEK. :)

27.7.2013 || Včerejší hezký večer se špatným koncem

27. července 2013 v 11:49 | Rikkina* |  Kecy
Ahojte.

Drahý pomáhá tátovi opravovat dědovi auto (už asi po stopadesáté a to snad celý týden!), takže mám trochu času se vám zase ozvat. :)

Jak jsem psala už včera, měli jsme v plánu jít večer do kina, předtím odvézt rodiče ke Znojmu a prostě si to užít. To bych ale musela mít normální rodiče.. (Fajn, mluví ze mě naštvání, ale každý se občas potřebuje vypovídat nebo vypsat.)

Nevím, jak začít psát, takže to bude ze začátku možná trochu krkolomné. :D Takže..
Včera byl fajn den. S drahým to bylo super, povídali jsme si, koukali znova na pár filmů, po obědě jsme šli hrát badminton. Pohoda jako každý jiný den. Celý spocení jsme se šli vykoupat s tím, že teda za chvilku přijede táta z práce, tak rodiče odvezeme do Znojma, zajedeme si domů, najíme se a pojedeme směr kino. Jenže to by tatínek nesměl mít pořád plno času. Do Znojma jsme vyjeli minimálně o hodinu později než bylo původně v plánu, samozřejmě to bylo necelou hodinu a půl před začátkem filmu. Cesta do vesnice, kam jsme naše vezli trvá něco málo přes půl hoďky, řekněme 35 minut, když opravdu nikam nespěcháte.
Takže my vyjíždíme tu hodinu a půl před začátkem kina - 35 minut ke Znojmu, 35 od Znojma = nějakých 20 minut na to nachystat si věci na kino (deka, teplejší oblečení, převléct se a necelých 01 minut cesta do města). Jenže táta něřeší, že my spěcháme. On má totiž času dost. Švih, vezme to zajížďkou nějakých asi 10 minut tam a zpátky do vedlejší vesnice, aby dal kolegovi z práce meloun!
Zpátky domů jsme to zvládly těch asi 20 minut před začátkem kina, rychle jsme se převlékli, nabalili mikiny, deku a jelo se do kina. Ani najíst jsme se nestihli. Takže jsem měla včera v podstatě jenom oběd a večer ve Znojmě kousínek masa s půlkou krajíce chleba. Třeba zhubnu. :D No nic..


Přijeli jsme do kina, nikde nikdo.. Drahý mi strčil peněženku s tím, že mám koupit lístky. Fajn. Paní u okýnka mi řekla, že máme počkat, že neví, jestli se bude vůbec vysílat. Že jsme na film teprve 4 a oni nemůžou začít, pokud nás nebude alespoň 10. Jsme s L. docela nechápali, proč na takový film nikdo nechce. :D Možná proto, že už je zdarma ke stažení i s dabingem? Těžko říct.. Šli jsme na Atlas mraků. :) Zrovna ho taky stahuju, protože 6 příběhů v jednom + nečekané titulky = nepochopení některých věcí a souvislostí. :D Nevím, proč chodí do kin pořád míň a míň lidí. Ta atmosféra tam je něco úplně jiného než to, že si lehnete do postele a na počítači si pustíte cokoliv. No, takže nakonec nám film pustili, i když nás tam bylo jenom devět. :D
Bylo to fajn, ta kinová atmosféra, devět lidí takže klid a nikdo nerušil. Bylo mi tam hrozně hezky a v odlehčených scénách jsem přemýšlela nad tím, jaké mám štěstí, že L. mám a že je i po těch dvou a půl letech se moje city k němu nezměnily. Možná upevnily, ale to je po takové době logické. Že to prvotní zamilování pomine a potom už je to pevnější, zralejší, dospělejší a opravdovější vztah. :)
Film měl začínat v devět, ale kvůli čekání, jestli přijde ještě někdo další začal až kolem čtvrt na deset. Je to celovečerák, takže končil asi deset minut před půlnocí, já zavolala našim, jestli pro ně máme jezdit hned nebo jestli tam budou chtít ještě zůstat a po rozhovoru o tom, jak tam s nima chvilku posedíme jsme se vydali opět směr Znojmo.
Jako fajn, taky to tam nebylo zlé. Ale přece jenom člověk už je po celém dni (kor takhle horkém) unavený a zmožený. Takže jsme tam byli asi necelou hoďku a jelo se domů.
No a rodiče měli malinko připito. Hlavně táta. A já nesnáším, když mi někdo kecá do řízení. Vždycky vypěním. Prý jsem psychopat. Ale kdybych udělala tátovi jednou to, co dělá u řízení (hlavně včera) on mě, už bych dostala ťafku. Opravdu. :D A pak že já jsem divná a zralá na psychiatra, jasně.. Jedu si takhle směr domov, asi sedm kiláků před vesnicí mě předjede jedna cisterna a drahý mi říká ať mu trošku zpolmalým, ať mě může líp předjet. Nejsem blbá, že jo.. Vím, jak se usnadňuje ostatním předjetí. Tak jsem řekla jenom to, že vím, že mě někdo nepředjíždí poprvé. No a za chvilku mě předjela druhá. A drahý zase ať mu zpomalým. Tak znovu říkám, že vím a že proto jsem najela i trochu ke krajnici. No a to už začal táta. Nepočítám to, že mi v největších zatáčkách bouchal do sedadla, i když jsem mu několikrát říkala, ať toho nechá, že mi to vadí a nemůžu se úplně soustředit. Předjela mě ta druhá cisterna (jim nestačí, když jede osobák 90 km v hodině na silnici, kde je dovolená maximálně devadesátka, ještě k tomu večer, všude kolem pole - opět nepočítám to, že první cisterna ve stovkové rychlosti udělala pěknou myšku, když jí z kukuřice vletěla do cesty srnka).. Takže ta druhá cisterna :D..
Když mě předjela, táta nahodil vyjevený výraz a říká "Ooooo tebe předjel kamion? Nic si z toho nedělej a nenadávej na ně." Já: "Vždyť jsem nic neřekla." Táta: "Ale buď ticho, nenadávej.. Oooo tebe předjel kamion!" Chvilka ticha.. Táta: "Tebe předjel kamion! Tebe předjel kamion!" Když mu říkám, ať toho nechá, že mi to vadí tak néé, to už je zase "Tebe předjel kamion, nic si z toho nedělej a nenadávej.." No a já, starý rapl (vím to o sobě, ale naši o tom ví taky, ale vždycky rýpou ještě víc - hlavně táta) jsem zvýšila hlas a říkám mu (možná jsem už řvala, nvm), ať mi do toho nemluví, že to vím a že to neřeším, že mi to je jedno, že když jim nestačí devadesátka tak je to jejich problém a že kdyby je chytli tak jejich smůla.. No a takhle jsme tam na sebe řvali pak až cestu domů. Nejhorší jsem samozřejmě já (naši jsou na mě hnusní ještě dneska), protože jsem začala raplit. Prý mě máma vezme v pondělí na psychinu. Jasně. Jsem jim řekla, že až po tátovi. Že já se sice nechám vyprovokovat, ale že toho psychouše ze mě dělají oni.. Takže tak. Do toho se ještě vložil drahý a samozřejmě byl na straně našich, takže jsme se pohádali i mezi sebou..

Vážně krásnej konec jinak moc hezkého a vydařeného dne. Víc takový, fakt! :/ A to jsem měla v plánu drahému doma poděkovat za hezkej den a večer.. Stejně ho miluju a naše to za chvilku přejde. Ale stejně jsem nepochopila ten princip toho, že mě táta vždycky vyprovokouje, ale nejhůř jsem na tom, já protože se začnu rozčilovat. To ať už mi fakt radši říká, kdy mám řadit než tohle.. To mi sice vadí taky, ale radši se s ním pohádám o tom, že po roce a půl co mám řidičák vím, kdy se řadí než o tom, že je opilej, protivnej jak prdel (s prominutím) a dělá všechny proto, abych mě vytočil. Samozřejmě že to doma pokračovalo a dokonce mi zakázal řídit. :D

Domů jsme přijeli kolem čtvrt na tři, já naštvaná, unavená, hladová.. pak už jsem to nevydržela a brečela jsem, takže i uřvaná, uprdlá a s fackou od mámy jsem se ještě asi přes hodinu a půl válela v posteli, než se mi podařilo usnout a ráno mě před osmou vzbudí drahého budík, který si nařídil ani nevím proč! :D

Vím, mluví ze mě naštvanost a vy to vidíte (čtete) jenom z mého úhlu pohledu. Ale představte si, že řídíte a někdo vám do toho furt kecá, lomcuje vám se sedačkou a pořád opakuje tu jednu debilní větu 100x dokola. Taky by vás to nenechalo chladnýma, ne?

Jedna kinová.
Atlas mraků plus moje čouhající teniska. :)

Za případné překlepy a chyby se omlouvám, momenálně vážně nemám na to si to po sobě kontrolovat. :/
Dneska se pokusím (pokud budou L. s tátou pokračovat s autem) přidat ještě jeden článek. Zatím to vypadá na rtěnkový tag. :)

BTW: Až se uklidním, nejspíš to zase smažu. Zatím to tu přetrpte prosím. :)

 


Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 27. července 2013 v 12:01 | Reagovat

to je v pohode že sa z toho potrebuješ vypísať, a je uplne v pohode že ťa to nasralo :D :)

2 L L | 27. července 2013 v 22:40 | Reagovat

To auto furt opravujem páč je to debilní Ital :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama