BLOG JE V REKONSTRUKCI. OMLOUVÁM SE ZA PŘÍPADNÉ NEFUNKČNOSTI A ZMATEK. :)

Tvoje poprvé... a nejde jen o sex!

6. září 2012 v 17:09 | Rikkina*
Koho hned napadlo to jedno.. Čuňata! :P Né, sranda :) Kdysi jsem v nových článcích objevila článek na téma "Poprvé", tak jsem se nechala inspirovat. Už sice nevím kdy a kde jsem ten článek viděla, ale hodně mě zaujal. Proto prosím omluvte, že sem nedávám zdroj inspirace. Pokud by holčina poznala, že se jedná o článek inspirovaný tím jejím, ať se klidně ozve a napravím to. :)

UPOZORNĚNÍ: Docela dlouhý článek!

Z čeho z těchto příkladů máte největší hrůzu?


... První setkání s jeho rodinou
Kdo by nebyl nervózní, když se má představit rodině svého milého. Každá chceme před jeho rodiči/prarodiči vypadat v co nejlepším světle. Ale proč se kvůli tomu přetvařovat? Co takhle zůstat sama sebou? Maximálně se vyvarovat sprostým slovům a podobně. Váš milý už jim o vás určitě povídal, takže nějaký obrázek už o vás stejně mají. A určitě povídal jenom dobré věci. Takže buďte přirozené a vše bude v pohodě. A pokud začne výslech? Odpovídejte v klidu a pravdivě. Na žádné hodně osobní otázky se vás jeho rodiče určitě ptát nebudou.
A co když vás vaše drahá polovička pozvala například na rodinnou oslavu, a vy se máte poprvé setkat s celou jeho rodinou? Opět platí stejné pravidlo - hlavně přirozeně a bez přetvářky!
Nechcete přijít s prázdnou? Domluvte se s milým, například co mají jeho rodiče rádi. Určitě je potěší čokoláda, nějaká lahvinka nebo maminku malá kytička. :)

Osobní zkušenost: L. mě poprvé přivedl domů, když jsme spolu byly nějaké 4 měsíce. Né, že bych měla přímo strach.. Ale bála jsem se, co si o mě jeho maminka bude myslet. Párkrát už jsme ji spolu s L. potkali venku, takže vidět už mě viděla. A L. mě pořád uklidňoval, že se jeho mamince líbím, a že se nemám čeho bát. Když jsme přišli k nim, nejistota brzy odpadla. Drahého maminka je málo upovídaný člověk, takže jsem se dokonce vyhnula i výslechu.

... Poprvé před ním nenamalovaná
- A je to tady. Z tohohle má strach snad každá, která se líčí. No ne? Nebo alespoň většina. Já osobně z toho měla vysloveně hrůzu. Ale berte to pozitivně. Kluci mají stejně radši, když je holka přirozená, a kolikrát si ani nevšimnou, jestli jsme namalované nebo ne.

Osobní zkušenost: Poprvé jsem se L. ukázala nenamalovaná po půl roce. Bylo to, když jsme spolu byli poprvé přes noc. Zdá se vám to pozdě, po půl roce? Já byla na intru, takže jsme u něj na noc zůstávat nemohla. Bylo to oprázdninách, když jsme byli u jeho sestry a další den jsme měli jet na chatu. Měla jsem z toho hrůzu už večer a dokonce jsem přemýšlela, že se ani nebudu odličovat. Ale to by byl ráno asi větší šok. Fajn, před spaním jsem se nakonec odlíčila a utíkala si lehnout. Naštěstí už byla tma. :D Ráno jsem se chtěla co nejdřív vypařit do koupelny a rychle se namalovat. Koupelku mi ale zabrala drahého sestra. No tak mi nezbylo nic jiného, než se otočit na druhý bok. Prý jsem si pořád rádoby nenápadně schovávala obličej. :D Ale všechno dobře dopadlo a L. mi řekl, že mi to sluší i nenamalované. :)
Když u mě byl L. naposledy, nebyla jsem namalovaná celý den a drahý si toho všiml až večer. Řekl něco ve smyslu: "Já jsem si celej den říkal, že jsi nějaká jiná. Ale to, že jsi se nenamalovala mě nenapadlo. Ale sluší ti to i takhle." Takže asi tak. :)

... Poprvé před ním nahá
- Áááá. Máme z toho strach všechny. Říkáme si "Budu se mu líbít?" "Nejsem moc tlustá?" "Určitě se mu nebudou líbit moje malá prsa!" "A sakra! Moje celulitida!" (:D) a podobně. Věřte tomu, že pokud není kluk úplný idiot, nic vám neřekne. A pokud vás má opravdu rád, vaše nedostatky nebo přebytky ho stejně zajímat nebudou. Pokud se mu líbíte oblečené, neoblečené se mu budete líbit ještě víc!

Osobní zkušenost: No, ehm. Já jsem prostě stydlivka od přírody. Od malička. A asi i pořád budu. A jak jsem překonala strach z toho se před L. poprvé svléknout? Chvilku jsem před sprchou přešlapovala a hledala dobrou výmluvu pro útěk. :D Nakonec jsem se ale překonala a šla do toho. L. mi dokonce pomáhal.. A upřímně: zase tak hrozné to nebylo. ;)

... První pusa
- Na netu a v různých časopisech máte plno návodů na první pusu, na to, kdy je dobré se poprvé políbit a podobně. Ale upřímně. Žádný návod neexistuje. Záleží jenom na vás a na vaší drahé polovičce. Nesmíte se toho bát. Pokud je to úplně první pusa s klukem vůbec, nechte se vést. Pokud není kluk poleno, bude vědět co má dělat a pomůže vám s tím.
Pokud je to první pusa s novým klukem a předtím jste už pusu dostali.. nebojte se a dělejte to tak, jak umíte. Pokud to klukovi nebude vyhovovat, rád vás povede. Nebo se přizpůsobí. Vždyť na trénink je čas pokaždé. ;)

Osobní zkušenost: Ta úplně první pusa proběhla už ve školce. Ale to asi u většiny z nás. :) Ale na tu úplně první pořádnou pusu jsem se ani nestihla připravit. Teď už můj dávno bývalý přítel asi ani nevěděl, že jsem se předním s nikým nelíbala. Prostě si mě přitáhl a strčil mi jazyk do pusy. :D Ale nějak jsem to ustála. V tom šoku jsem udělala to samé a bylo to. A upřímně.. To, jak každý povídá, že si první pusu budete pamatovat navždycky úplně do detailů - já si z toho pamatuju jenom to, co jsem napsala. Žádné vzácné vzpomínky nebo pocity to ve mně nevyvolává. :)
A první pusa s mým současným přítelem? Radši nemluvit. :D Teď už se tomu smějeme, ale dlouhou dobu jsem mu nechtěla dovolit nic jiného, než obyčejnou pusu. Na jazyky jsem jaksi.. No prostě tomu říkáme, že jsem se blokla. Nějak to nešlo. L. z toho byl chudák na větvi, nervózní, nervní a kdo ví, co všechno.. Ale už je to dávno, co mně L. pomohl tenhle blok odstranit. :)

... První "Miluju tě"
- Nemusíte být odvážné, abyste to klukovi mohli říct. Stačí být zamilované a cítit to tak. Potom to jde snadno. Neznám nikoho, kdo by tuhle větu říkal jenom tak, bez citů.

Osobní zkušenost: Do L. jsem se v podstatě zamilovala ze dne na den. Poznali jsme se (nebudu vysvětlovat jak, o tom jindy), když jsem byla asi 4 měsíce ve vztahu s K. No a do L. se zamilovala moje kamarádka. Prostě ho poprvé viděla a hned prohlásila, že ho má asi ráda, že se jí strašně líbí a že ho dostane za každou cenu. A taky dostala. Její balící techniky alá budu ho kousat do ruky, chovat se jako trapka, plazit se po něm, dělat mu návrhy a šišlat jsem nikdy nepochopila. Ale zabralo to. Chodili spolu asi 2 měsíce. Během těch dvou měsíců jsem si začala s K. procházet peklem. Kamarádka N. mě a kamarádku A. tahala všude s sebou. Ať šla s L. kamkoliv, prostě jsme museli jít s ní. Jenže - N. se vždycky vedla za ruku s A. a šli kilometr dopředu. Tak mě s L. nezbylo nic jiného, než jít spolu za nimi a povídat si. Byl to po dlouhé době první kluk, se kterým jsem si rozumněla až na takovéhle úrovni. Jenže K. věděl, že všude s N. chodím, a že s náma je všude i L. No a nějak ho napadlo, že L. chce mě a N. má jenom jako záminku k tomu být semnou.
Po nějaké době N. přestal L. stačit. Nechala se zvát na rande od jiného kluka. A po nějaké době se s ní L. rozešel. Jenže nám po sobě bylo nějak smutno nebo co. Tak jsme spolu asi měsích chodili ven - jako kamarádi. L. ale kamarádsví po chvilce přestalo stačit. Snažil se o mě přes měsíc. No a K. byl z toho všeho tak vydeptaný, že tím deptal i mě. Praskly mi nervy a s K. jsem se rozešla. Během asi tří měsíců špatného vztahu s K. jsem shodila 6 kilo.
Po rozchodu jsem šla celá špatná ven s L. Nějak nevím, co mi povídal. Vím jenom, že mě objal, řekl že to bude dobré a že se půjdeme projít. Ta procházka to celé nějak změnila a já viděla L. v úplně jiném světle. Všude sníh, zima.. a L. mě vzal na místo, odkud šlo nádherně vidět město. Pro zlepšení nálady mi dokonce na asi 14 dní půjčil svoji nejoblíbenější kšiltovku^^ :D.
Netrvalo dlouho, a začali jsme spolu chodit - na popud N., která mě za to potom nesnášela. (To jsem taky nepochopila, o co jí šlo. S L. jsem nechtěla nic mít z principu a ona mi řekla, že jí to vadit nebude.. A najednou z toho byl strašný problém. Ale o tom víc zase až jindy. Stejně to s ním ani nemyslela vážně. A za naše sblížení mohla sama - když se vodí s druhou kamarádkou za ruku kilák před náma a nevšímá si ani jednoho z nás.)
První "Miluju tě" přišlo poměrně brzy. L. mi to napsal po necelém měsíci. Když jsem mu to řekla poprvé do očí, nějak mi to v podstatě samo uteklo. :)

... První sex
- Kdo přišel kvůli tomuhle, dočkali jste se. :P Četli jste někdy na internetu nebo v časopise něco ve smyslu "Je dobré se sexem začínat po přibližně půl roce vztahu."? Je to blbost. Nikde není dáno, jak dlouho musíte čekat. A v kolika letech se to má stát. V ČR je sex povolený od 15ti let (možná už i od 14ti, vím, že věkovou hranici chtěli posunout). Znám ale i případ jedné holčiny, která o to přišla v 10ti. Nechápu to, v deseti letech je to podle mě hnus. A dokonce to bylo dobrovolné. Ale o tom mluvit nechci. Nezáleží přece na tom, kolik vám je, a jak dlouho se svojí polovičkou jste.. Pokud vám už bylo 15.
Hodně z nás si nejspíš myslí, že nebýt panna je strašně cool. Možná proto si o tom navzájem tak lžeme. Nejvíce se to, podlě mého názoru, řeší na začátku prváku střední školy. Holky si chtějí prostě něco dokázat (asi), tak ostatním o tomto "problému" lžou. Proč? Chtějí být důležité? Nebo chtějí, aby je ostatní brali jako někoho víc?
Nechápu slečny, co do toho jdou jenom proto, aby byly šíleně IN. Upřednostňuju názor počkat si na toho správného, než si to od 15ti rozdávat s každým druhým. A pokud tě dotyčný opravdu miluje, nebude na tebe tlačit, ale počká, až budeš chtít i ty.

Osobní zkušenost: Napíšu to tak, jak to prostě je. V prváku na střední jsem taky kamarádkám řekla, že už jsem s klukem spala. Nebyla to ale pravda. První sex jsem měla až se svým současným přítelem. Chtěla jsem počkat na někoho, ke komu budu cítit něco víc, než k ostatním. Bylo to loni o prázdninách, tu samou noc, kdy mě L. viděl poprvé nenamalovanou, jak jsem psala nahoře. A no a co, že mi už dávno nebylo povolených 15? Počkala jsem si pěkně do osmnácti a dvou měsíců. A společně jsme si počkali skoro 6 měsíců. A nestydím se za to!
Neuvědomuju si, že bych nějak extra přemýšlela nad tím, že by se to mohlo stát. Ale stalo se. První společně strávenou noc. Když k tomu mělo dojít, napadlo mě jenom, že to bude strašně bolet a teprve v ten moment jsem začala mít strach. Ale L. byl o dost zkušenější, byl opatrný a ohleduplný a.. vlastně to nebolelo vůbec.
Mluvili jsme o tom už dřív a docela dlouho. Což je taky, myslím si, důležité. Prvně si o tom pořádně popovídat, a teprve potom, až budete chtít oba, to teprve zkusit. :)

Otázka: Co na článek říkáte? Líbil se vám? Ať vím, jestli mám zkusit napsat něco podobného.. :)
 


Komentáře

1 Adél Adél | Web | 6. září 2012 v 16:47 | Reagovat

Krásný článek, máš pravdu, nejde jen o sex :)

2 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 6. září 2012 v 17:12 | Reagovat

[1]: souhlasím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama